Nemoc, nemoci… Přemýšlíte, kde se vzaly? Co je příčinou nebo příčinami zrovna těch vašich? Proč vůbec člověk onemocní, a proč zrovna tou či onou nemocí, která mu tak ztěžuje život? Zajímají vás důvody onemocnění lidského organismu, chcete se je naučit samostatně odhalovat a léčit, často bez použití léků, a také jim předcházet? Na všechny tyto otázky odpovídá Valerij Sihelnikov, známý praktický psychoterapeut, homeopat a autor  psychologických metod, které jsou výjimečné svou jednoduchostí a účinností.

Valerij Sihelnikov se noří do tajemství svého podvědomí a podvědomí svých pacientů. Přináší objevy a pochopení, o něž se dělí se širokou veřejností. Člověk, který zvládne jeho metodu, se tak může „podívat“ do svého nitra, do své třinácté komnaty, najít skryté kořeny nemocí a „dohodnout“ se s jakýmkoliv zdravotním neduhem, stresovou situací, a vyřešit si tímto způsobem různé životní problémy.

Jak si lidé vytvářejí nemoci
Pro vyléčení nemocného člověka je třeba najít příčiny onemocnění a odstranit je. Západní medicína je jednoduše nezná. Ona je hledá. Přičemž hledá již odedávna, ale zatím nenašla. Dochází k paradoxu – na jedné straně je pro vyléčení důležité znát příčiny onemocnění a odstranit je, ale na druhé straně je medicína nezná. „Oficiální“ medicína nemoci neodstraňuje. Jen zmírňuje trápení nemocného a hledá na špatném místě. Samotný přístup k nemocnému a onemocnění není správný. Pokud v nemocnici léčí žaludeční vředy a ty za nějakou dobu vznikají znovu, znamená to, že nemoc byla jen na nějakou dobu utlumena. Pokud po aplikaci hormonální mastičky vyrážka zmizí a potom se znovu objeví, není to léčení. A kolik existuje takzvaně „nevyléčitelných“ nemocí (rakovina, lupénka, cukrovka, ischemická choroba srdeční, skleróza, epilepsie aj.)?

Přichází pochopení, že občas onemocnění plní pro člověka nějakou funkci, v některých případech jsou funkce zjevné, v jiných skryté. Přichází uvědomění, že příčiny onemocnění nejsou mimo člověka, ale v něm. Každý si nemoc vytváří sám. Vnější faktory, jako stravování, infekce, klimatické podmínky, vytvářejí pouze půdu pro rozvoj nemoci. Existuje něco hlubšího uvnitř člověka, co určuje vznik toho či onoho onemocnění. A není důležité, zda je to nemoc duše, nebo těla. Od raného dětství se náš mozek, náš podvědomý rozum, programuje na určité vidění a vytváření okolního světa. Potom podle těchto programů žijeme a vytváříme si spoustu bolestí a problémů. Chceme to změnit, ale nevíme jak. Existuje nový, zajímavý model pro léčení nemocných. Je to nový přístup k člověku, jeho životu a takové věci, jako je nemoc. Samotný model má v sobě mnoho metod. Jednou z nich je metoda ponoření a podvědomého programování. Tento model může zvládnout a používat každý člověk pro normalizaci různých životních sfér: práce, rodiny, vztahů, financí. Není však všelékem ani zárukou.

Co je to nemoc?
Hlavním životním zákonem je udržování dynamické rovnováhy neboli homeostázy. Tato rovnováha životních procesů se má uskutečňovat stále, v jakýchkoli podmínkách. Zdravý organismus je ten, který přebývá v harmonii a dynamické rovnováze. Samozřejmě že udržování harmonie v současných podmínkách není nijak jednoduché. Ale když je porušená, lze ji obnovit. Nemoc signalizuje porušení rovnováhy a naznačuje nám, na co bychom měli obrátit svou pozornost. A pokud člověk neprojevuje náležitou pozornost nebo tlumí bolest prášky, jeho podvědomí bolest zesílí, sleduje určitý pozitivní cíl – říci nám, že něco není v pořádku. Proto se k nemoci chovejte s úctou a změňte svůj vztah k ní, vzdejte se boje s ní a poděkujte. I když to zní podivně, udělejte to. V naší kultuře je nemoc považována za zlo, za něco, co nezáleží na nás, a je zvykem hledat příčinu jejího vzniku někde mimo člověka.

Tohle nám dává možnost zaujmout velice pohodlnou pozici: „Já za své nemoci nemůžu. Ať tento problém řeší lékaři.“ Člověk tak vlastně doufá, že jeho problémy někdo vyřeší za něj. Pacient tlumí signály nemoci užíváním prášků. Lékaři mu dávají jakési berle – léky, a učí ho s nimi žít. A když člověk na sebe nechce vzít odpovědnost za své choroby, stávají se nevyléčitelnými nebo přecházejí na další orgán. Pak obviňuje okolnosti, špatné počasí, příbuzné, lidi vůbec, práci lékaře. Místo toho, aby se obrátil do svého nitra a sám sobě pomohl.

Podívejme se na nemoc z jiného hlediska. Pokud jsme došli k tomu, že si svůj svět vytváříme sami, v takovém případě si také sami vytváříme choroby. Naše nemoci odrážejí ty či ony naše myšlenky a způsoby chování. Na druhé straně lze považovat nemoc za blok, ochranu před nesprávným chováním a nechápáním zákonů okolního světa. Podvědomí člověka obsahuje celou sadu programů chování, které „zdědil“ od svých rodičů a přinesl do tohoto světa. V jeho podvědomí  je zakódována informace o  předcích a potomcích. Tyto struktury vytvářejí budoucnost člověka. To se odráží na jeho osudu a zdravotním stavu. Znovu zdůrazňuji, že je již načase pochopit, že příčiny nemocí a našich trápení nejsou vně, ale uvnitř nás. Pokud se vytvoří harmonie uvnitř, bude i navenek. Ve své lékařské praxi jsem se přesvědčil, že změna názoru člověka na svět má podivuhodné důsledky, člověk se uzdravuje z nemocí a nastoluje se harmonie v osobním životě. Vede to k pozitivní změně osudu člověka, dokonce osudu a zdraví jeho dětí, a tak působí blahodárně na okolí.

Nastoupit cestu uzdravení
Pokud jste připraveni nastoupit cestu uzdravení, první (a nejdůležitější), co je třeba udělat, je vzít na sebe odpovědnost za svou nemoc a změnit k ní vztah. Co to znamená? Znamená to, že ZA VZNIK ONEMOCNĚNÍ NIKDO NENESE VINU, ANI VY NEJSTE VINNI. Nemoc je vnějším odrazem vašich myšlenek a chování. Je to signál vašeho podvědomého rozumu, že něco děláte špatně, že vaše chování a reakce na události jsou pro vás škodlivé. Je to způsob uskutečnění vašich pozitivních záměrů. Nemoc vás podvědomě chrání před nějakým vaším ničivým chováním. Nakonec je to rozhovor Boha, Vesmíru, Vyšší Inteligence s vámi. Pouze když převezmete odpovědnost, dokážete se uzdravit z kteréhokoliv onemocnění včetně těch, jež oficiální medicína pokládá za nevyléčitelná.

Základní mechanismy vzniku onemocnění
1. Skrytá motivace, tj. podvědomí prostřednictvím nemoci uskutečňuje nějaký pozitivní záměr
Každé chování člověka (včetně onemocnění) má svou pozitivní funkci v určitém kontextu. Proto odhalit příčinu nemoci znamená najít ten skrytý pozitivní záměr, jejž se podvědomí snaží uskutečnit prostřednictvím neduhu. Nemoc velmi často plní určitou funkci. Onemocníme, aby se nám dostalo více pozornosti a podpory. Například děti ji vyžadují od rodičů, staří lidé od dětí. Další funkce, kterou může plnit podvědomí prostřednictvím nemoci, je funkce sebeobrany. Někteří lidé neuvědoměle využívají nemoci pro obranu před konkrétními problémy, jiní jednoduše utíkají před skutečností. Například na člověka nebo situaci, která nám je nepříjemná anebo když jsme unaveni a potřebujeme odpočinek, reagujeme nejčastěji bolestí hlavy (u žen i mužů je to vyhýbání se pohlavnímu styku). Když se nám nechce do práce, chřipka je tím nejlepším způsobem, jak být chvilku nemocný a odpočinout si. Často může onemocnění plnit funkci poslední brzdy před spuštěním nežádoucího chování. Taková angína je překážkou před vyjádřením zakázaných citů. Artróza – fyzická překážka před spuštěním hněvu, násilí, podrážděnosti. Není nic špatného na tom, že člověk uskutečňuje své záměry prostřednictvím nemoci. Jednoduše v určitých situacích nemá nic lepšího na výběr, jak vědomě, tak podvědomě. V takových případech je důležité uvědomit si podvědomé pohnutky a vytvořit způsoby chování, které by byly lepší než nemoc.

2. Působení zhoubných myšlenek: nemoc je vnějším odrazem našich myšlenek a chování
Myšlenka je univerzální formou energie, která má jak tvůrčí, tak ničivou energii. Každý ví, jak na člověka působí láska, vlídnost, péče, pochvala a pozornost. Takový člověk se cítí šťastný, spokojený, veselý a zdravý. Ale pokud bychom člověku vyhrožovali, stále jej udržovali ve strachu, říkali ošklivé věci, pokud on sám bude udržovat v hlavě ničivé myšlenky, velice rychle se jeho zdraví podlomí. Lidé podceňují význam svých myšlenek, a pak se diví, odkud se berou jejich problémy. A jaké ničivé myšlenky stále vznikají u vás? Jak často někomu nadáváte nebo ho urážíte? Komu přejete zlo? Koho litujete? Anebo: Pokud si myslíte, že jste špatný/á nebo máte pocit viny, nadáváte si, spouštíte program sebezničení. A když posíláte ničivé myšlenky jinému člověku (nenávist aj.), stejně ničíte sám/sama sebe, ale již zprostředkovaně. Vždyť jste částečkou Vesmíru, ale jiný člověk je také částí téhož Vesmíru. A když posíláte negativní myšlenky jemu, popíráte tím existenci sebe sama.

3. Bolestivé zkušenosti z minulosti – prožitý emocionální otřes
Ve většině případů je třeba příčiny onemocnění hledat v minulosti. V podvědomí se uchovávají všechny informace o našem životě. Událost prožitá před několika lety a negativní vztah k ní, který se tehdy vytvořil, budou ovlivňovat váš život v současnosti a vytvářet osobní problémy nebo nemoci. Může se to stát v průběhu emocionálního otřesu: prožitá hrůza, šok, ztráta blízkého člověka nebo zvířete, zrada, zklamání. Například pocit viny kvůli nějakému skutku může změnit celý život. Když člověk nemůže zvládnout situaci, snaží se potlačit emocionální bolest a zahnat ji tak hlouběji do podvědomí. Ale v určitých situacích se tyto emoce vynořují na povrch nehledě na vědomí člověka. Úloha tkví v tom, aby tato ohniska byla detailně prozkoumána a odstraněna.

4. Účinek sugesce – vytvoření nemoci cestou vštěpování
Jsem toho názoru, že naše myšlenky jsou nám v určitém období života vnuceny. K některým názorům jsme dospěli samostatně, cestou logických úsudků, ale při tom jsme se opírali o zkušenosti, které jsme již měli. Tudíž náš podvědomý program je vytvořen za pomoci jiných lidí a naší bezprostřední účasti cestou sugesce nebo přesvědčení. Nejdříve nám naši rodiče vštěpovali ty či ony myšlenky a mnohokrát je opakovali. My jsme jim samozřejmě věřili. Potom učitelé, vrstevníci. Teď to sami stále probíráme v hlavě. Určitou informaci v sobě mají nejen slova. Děti často napodobují chování rodičů a spolu s ním také nemoci. Při silném emocionálním otřesu se myšlenky vštěpují okamžitě.

5. Používání vět s dvojím smyslem
Kontrolujte, co říkáte. Kontrolujte slova a věty, které pronášíte v každodenním životě. A pokud vaše řeč oplývá takovými větami, jako: „Já se z toho zblázním…“, „Z těch dětí mě bolí hlava…“, „Nemůžu se na to dívat…“, „Hlava mi jde z toho kolem…“ a jiné, je načase, abyste se zamysleli. Popřemýšlejte, jaké věty používáte v komunikaci. Tyto věty s dvojím smyslem odrážejí váš vztah k čemukoliv, proto je zapotřebí v první řadě změnit vztah, a současně se ve vašem slovníku objeví i nová slova.

Tedy:

• Lidé si sami vytvářejí své nemoci, a tak si je sami mohou vyléčit, pokud odstraní jejich příčinu.
• Příčiny onemocnění najdeme v nás samotných, ne mimo nás.

Jsou následující:

1. nepochopení cíle, smyslu a předurčení života;
2. nepochopení a nedodržování vesmírných zákonů;
3. přítomnost zhoubných myšlenek, citů a emocí v podvědomí a vědomí.

• Nemoc je signálem o porušení rovnováhy, harmonie s Vesmírem. Chovejte se ke své nemoci s úctou, přijměte ji a poděkujte jí.
• Nemoc je vnějším odrazem našich zhoubných myšlenek, našeho chování a záměrů. Je to podvědomá ochrana nás samotných právě před naším zhoubným chováním nebo myšlenkami.

Zhoubné myšlenky
Ještě jednou zdůrazňuji, že naše nemoci jsou odrazem našich myšlenek a emocí. Jak jste již pochopili, myšlenka je univerzální formou energie. Vlastní jak tvořivou, tak i ničivou sílu. Vždy bychom  měli pamatovat na to, že naše myšlenky se rozhodně materializují, vtělují do fyzického světa. Mnozí z nás jednoduše netuší, jak obrovská síla je skryta ve slovech, která pronášíme nahlas nebo pro sebe. Neučili nás tomu, že to, co říkáme slovy, se k nám potom vrací v podobě odpovídající životní zkušenosti: „Jak zaseješ, tak sklidíš.“ Proto když posíláte někomu nebo něčemu takzvané negativní nebo zhoubné myšlenky, někdo jiný je má přijmout. Váš hněv a nenávist se k vám ve finále vrátí, ale s větší silou, navíc s sebou přinesou strach, smutek, depresi a všechny druhy stresových situací. Vydržet to bude ještě složitější. Ve snaze zbavit se těchto myšlenek je budete znovu a znovu posílat někomu dalšímu. A bude to trvat do té doby, dokud se tento začarovaný kruh neroztrhne nemocí, úrazem nebo samotnou smrtí.

Takzvané špatné myšlenky vůbec nejsou špatné, jelikož jejich pomocí se podvědomí snaží uskutečnit pozitivní záměry. Například takové myšlenky a emoce, jako jsou pocit ukřivděnosti, nenávisti, zlost, chamtivost, žárlivost, závist a jiné, slouží k uskutečnění určitých pozitivních záměrů. A člověk, který je používá, není o nic horší než světec. To jest, zlý člověk není v ničem horší než dobrý. Světec není lepší než vrah. Před Bohem jsou si všichni rovni!

 

Jaké myšlenky zapříčiňují nemoci?

• Pýcha, egoismus, pocit vlastní důležitosti
• Obviňování (sebe a ostatních)
• Kritika (sebe a ostatních)
• Očekávání (vůči sobě a ostatním)
• Nespokojenost (se sebou a ostatními)
• Odsuzování (sebe a ostatních)
• Pohrdání a nepřízeň (vůči sobě a ostatním)
• Nenávist (k sobě a ostatním)
• Podrážděnost
• Zlost, hněv
• Ukřivděnost
• Pomsta
• Rozmrzelost
• Zklamání
• Pomlouvání a zlomyslnost
• Nadutost
• Strach, neklid a úzkost
• Pochybnost a nejistota
• Lítost, soucit a žal
• Smutek, skleslost, deprese
• Přejídání, obžerství
• Zištnost, lakota a chtivost
• Závist
• Lež a klam
• Licoměrnost
• Lichocení
• Žárlivost
• Smilstvo a cizoložství

Zaměřme se zde konkrétně alespoň na jednu z nich – nenávist. Ta je největším projevem nepřijetí. Rozebereme-li slovo „nenávidím“ na jeho součásti – ne-ná-vidím, vypadá to, že když člověka nenávidíme, v myšlenkách se ho zbavujeme: „Již tě nevidím.“ Tedy již nejsi. Jak často říkáme: „Kliď se mi z očí“ nebo „Nechci tě vidět.“ To jest, nechtění vidět člověka rovná se nenávist.

Existuje ještě jeden projev nenávisti – lhostejnost a nezájem. Je to stejná nenávist, ale potlačená. Pokud máte vůči někomu pocit lhostejnosti, znamená to, že kdysi jste toho člověka nenáviděli, ale neodpustili jste mu, nepoděkovali a neuvědomili jste si, čím jste si jej přivolali do svého života. A teď tato nenávist v podobě lhostejnosti sedí hluboko v podvědomí a otravuje váš život. Nenávist na energetické úrovni není jen přání smrti, ale již vražda. A takový program ničení se rozhodně otočí proti samotnému autorovi a promění se v program sebezničení.

Nenávist vede k velice těžkým onemocněním. Především „útočí“ na hlavu a mozek. Epilepsie, Parkinsonova nemoc, ochrnutí, úrazy hlavy a úrazy vůbec, migrény, oční onemocnění, nádory, těžké kožní choroby mohou být následkem nenávisti. Fakticky se lidé navzájem zabíjejí na podvědomé úrovni, a potom se diví, proč je ve světě tolik násilí.

Například pokud muž nenávidí ženu, trpí jeho „mužská důstojnost“. Všechno je velice jednoduché. Vždyť v každém člověku je mužský i ženský princip Vesmíru. A když muž nenávidí ženu, ničí sebe. V průběhu několika let muž trpí prostatitidou. Již se projevuje pohlavní slabost. Žádné léky ani procedury nezabírají. Avšak příčina nemoci spočívá v jeho nenávisti a opovržení ve vztahu k manželce, v jeho přání pomstít se za její zradu. Pokud žena opovrhuje mužem, dostává „ránu“ do svých pohlavních orgánů. Žena se dlouho zlobí na manžela a nenávidí ho za nemorální chování, za urážky. Po nějaké době u ní naleznou děložní nádor. Děti, které nenávidí svoje rodiče, trpí rozháraným osobním životem, a stejné chování se jim vrací od vlastních dětí. Pokud člověk nenávidí skupinu lidí, společnost nebo stát, nebude trpět jen sám, ale také jeho děti. Nenávist je silným programem ničení toho, proti komu je směrována. V dětech se tento program mnohokrát zesiluje. Muž, který nenávidí lotry a padouchy, dostane syna narkomana. Žena, která nenávidí lidi, dostane syna vraha. Chcete-li být zdraví a mít zdravé potomky, zbavujte se nenávisti.

 

Nenávist je způsob chování, které má ale také pozitivní záměr. Pokud nenávidíte vládu za její činy, svou nenávistí ji chcete zničit, aby místo ní přišla jiná, jež by odpovídala vašim požadavkům. Vždyť chcete žít ve spravedlivém, vysoce morálním státě, ve kterém by si vás vážili. Pokud nenávidíte souseda za jeho podlost, chcete jej zničit, aby zavládla spravedlnost. Pokud se chce někdo zmocnit vašich peněz, začínáte toho člověka nenávidět. Chcete uchránit svoje peníze. Jestli vám někdo „přebírá“ milovaného/milovanou, nenávidíte toho člověka, jste připraveni ho zničit. Pokud nenávidíte blízkého člověka, znamená to, že vás silně ponížil, ukřivdil vám nebo se vás dotkl, že jste připraveni jej zabít. A také jej zabíjíte. Ale myšlenkami.

 

Způsob chování
Nenávist

 

Pozitivní záměr
Změnit okolní svět, lidi. Aby zavládla spravedlivost. Aby se ke mně chovali slušně, vysoce morálně, čestně a spravedlivě. Přání žít v překrásném a harmonickém světě s dobrými lidmi.

 

Nenávist je produktem pýchy. Je přáním povýšit své city, mravnost, spravedlnost a slušnost nade vše. Ale čím výš se povznesete, tím bolestivější bude pád. A vůbec, na základě čeho si myslíte, že váš model světa, váš názor na svět je správný? Vždyť je pouze jedním z několika miliard názorů na Realitu. Přičemž každý názor je hoden úcty. V tomto světě není nic špatného a špinavého. Bůh stvořil svět čistý a nádherný.

Je třeba přijmout myšlenku, že tento svět je velice harmonický a spravedlivý. A je to skutečně tak. Každý člověk vytváří svůj svět sám. Z osobních zkušeností vím, že někteří lidé tuto myšlenku těžko přijímají. Je pro ně složité vzdát se svých starých přesvědčení a principů.

Proto přijměte odpovědnost za svůj svět! Začněte u sebe. Měňte své myšlenky a chování, změní se také okolní svět. Nové myšlenky tvoří nové situace.

Naučte se přijímat! Přijímat sebe, jiné lidi, svůj život a osud.

Važte si sebe a ostatních! Když projevujete úctu vůči jiným lidem, vážíte si především sebe.

Naučte se oceňovat a chválit! Snažte se všímat si na lidech jen toho dobrého, pozitivního, užitečného. Pamatujte si, že v každém člověku jsou všechny hodnoty. A pokud jsou vaše úmysly čisté, lidé vám ukážou své lepší stránky.

Chcete-li změnit lidi, kteří vás obklopují, změňte se sami. Pak budete se všemi spokojeni. Jakoukoliv sílu ve Vesmíru lze využít pozitivním, tvořivým způsobem. A vaše nemoc je právě taková síla. Používejte ji jako prostředek pro osobní růst.