ZÁKON MYŠLENÍ
Každá jednotlivá myšlenka mění náš osud,způsobuje úspěch,nebo smůlu,nemoc nebo zdraví,trápení,nebo štěstí.Musíme se proto naučit zacházet se svým myšlenkovým nástrojem pokud možno správně.
To především znamená naučit se opravdovému pozitivnímu myšlení,tj.uvědomit si vše,co se mi přihodí,je ve skutečnosti pro mě dobré,protože jsem to z nějakého důvodu učinil nezbytným a přihodilo se to proto,aby mi to sloužilo a pomáhalo.
Proto by měl každý přijmout úkoly života a splnit je,protože jinak je osud nucen lekci opakovat tak dlouho,dokud nebude úkol vyřešen.
Duchovním technikám se musíme učit právě tak,jak se učíme chodit,jíst,jezdit na kole a plavat.Také mluvení nemůžeme prostě chtít umět,musíme se mu slovo za slovem naučit.
V životě kráčí nejjistěji vpřed ten,kdo je nejlépe připravený,kdo své síly umí optimálně nasadit a ví,jak plně využít své možnosti.
Naše životní okolnosti existují díky našim myšlenkám.My myslíme a naše myšlenky k sobě přitahují činy.Tyto činy zase vytvářejí veškeré působení v našem životě-veškerou naši skutečnost.Většinu myšlenek si myslíme nevědomě.Nevědomé myšlenky z dětství působí právě tak spolehlivě jako mínění ostatních,když denně slyšíme a nevědomky přejímáme.Působí,ale také slovní obraty,které jsme si zvykli denně používat,jako např.
"Nemyslím,že z toho něco bude."
"Nemám peníze."
"Já to nezvládnu."
"Dneska jsem zas úplně vyřízený."
Stálým opakováním pozvolna přesvědčujeme své podvědomí o pravdě těchto tvrzení a ono se začne podle nich chovat.
Rozdíl mezi mudrcem a bláznem spočívá v tom,že mudrc své myšlenky ovládá,kdežto blázen je jimi ovládán.
Myšlenky,kterých se nezbavíme se stávají naším osudem!
Většina lidí nedokáže uskutečnit svá přání,protože neovládají své myšlenky.Myslí na to,či ono a rozptylují tak úžasný potenciál svých tvořivých myšlenek,namísto,aby je soustředěně zaměřili na nějaký cíl a dosáhli tak všeho,co si jen pomyslí,nebo čemu věří.
Raději doufají v zázrak.Nemocný doufá v lékařovi schopnosti,nebo v nějaký nový zázračný lék.Když to nepomůže doufá v hypnotizéra,nebo léčitele,který ho bez námahy a okamžitě uzdraví,aby mohl potom nadále žít stejně špatně jako dosud.Chudý chce rychle zbohatnout,nejlépe výhrou ve sportce,kde je námaha minimální a výsledek velkolepý.Osamělý chce najít svého ideálního partnera,nějakou zázračnou hrou osudu,aniž by se zeptal,zda on sám je ideálním partnerem pro toho druhého.Stává se jen velmi zřídka,že se někdo zeptá proč žije v těchto podmínkách,čím si je způsobil a jak je sám může změnit.Jak může žít zdravěji,nebo může zvýšit svůj osobní výkon.Nebo jak se sám může stát ideálním partnerem,který pak "automaticky"přitáhne"odpovídajícího"partnera.
Chceme dostávat dárky a zapomínáme,že můžeme sklidit jen to,co jsme sami zaseli.
Život nám přitom nabízí neustále nové možnosti,musíme je jen rozpoznat a využít.Nezaměřujte už svůj pohled na nedostatek,to vede k nespokojenosti a agresi!Jakmile se zahledíte na možnosti,nabídne vám život v každé vteřině šanci jak obohatit svůj život a být šťastnější!
Vidíme tedy,že nedostatek je všude,neboť jinak by už nebylo zapotřebí nic dělat.Ale všude jsou i možnosti,protože každá potíž je ve skutečnosti jen přestrojená možnost.Štěstí nepřichází jen tak,nýbrž je následkem myšlení,slyšení,poznání a využití možností,které život v hojné míře nabízí.Přitom je úplně jedno,odkud jste přišli,rozhodující je pouze,kam jdete teď!Udělejte první krok správným směrem,teď hned a váš život se změní.
Co je to pozitivní myšlení?
Všechno,co je kolem nás,jsou materializované představy,myšlené skutky,uskutečněné myšlenkové obrazy.Mohou se projevit,teprve až když jsou vymyšleny.
Hmota je jen rozmanitá forma projevu energie.
Myšlenky pohybují energií a vytvářejí ji.Podle zákona o zachování energie se energie nemůže ztratit,může jen změnit svou formu projevu.Každá myšlenka je tedy proces tvoření a musí se uskutečnit.Životní okolnosti jsou pouze zrcadlovým obrazem mého bytí.Mohu je změnit,jedině když změním sebe.
Problémy jsou úkoly,které přede mě staví život.Každý problém je dar od života,neboť na konci v jeho řešení se vždy skrývá poznání.
Nejlepší čas,kdy řešit úkol je vždycky okamžik v němž se úkol objeví.Příští okamžik už totiž přináší nový úkol.
Když úkol nevyřeším,když se zkusím problému vyhnout,přinutím osud,aby mi uštědřil opakovanou lekci,ovšem může se stát,že to bude v době,která se mi zrovna moc nehodí a ve formě,která se mi třeba vůbec nelíbí.Myslet pozitivně tedy znamená poznat,že všechno,co je mi chce sloužit a pomáhat mi,i když-a právě proto,že-je to nepříjemné, bolestné.Všechno je proto dobré a to,co je tzv.negativní,vlastně neexistuje,je to jen nepříjemné dobro,které jsem učinil nezbytným.
K pozitivnímu myšlení patří také pravidelná psychohygiena.To znamená,že se ráno mentálně připravím na nadcházející den a během dne se stále zaměřuji na pozitivní vědomí.Večer kontroluji,zda a do jaké míry se mi podařilo chovat se podle mých vlastních měřítek a mentálně předělám to,co se mi ještě tak úplně nepodařilo.Tak očistím všechny myšlenkové energie dřív,než by se mohly projevit jako osud.
Nezapomínám přitom,že neúspěchy jsou stále jen meziprodukty na cestě ke konečnému úspěchu.
Cokoliv si stvořitel v jistotě své víry pomyslí,to se musí projevit.
Mohu získat všechno,na co mohu pomyslet.
Slabou stránkou mého myšlení je to,že mohu mít vždy jen jednu myšlenku.Výhoda,ale je,když je to ta správná a když ji dokážu udržet.
Myšlenka,která se dostane do zorného pole vědomí,ať už je to přání,ideál,nebo cíl,přitahuje stejné,nebo podobné síly a soustředí je do myšlenkového komplexu,jestliže je dostatečně dlouho držena ve vědomí a neustále aktivována.Jinak zaměřené myšlenky jsou přeměněny,nebo odvrženy.
Když se podíváme zpět,zjistíme,že všechna naše přání,která jsme dostatečně dlouho drželi ve svém vědomí,se nám splnila.To bohužel platí i pro negativní přání.
Strach a starosti přitahují přesně to,čeho se obáváme,protože vědomí je naplněno myšlenkami na strach a starosti.Pocit strachu se stará o to,aby byla tato myšlenka stále aktivována.
Tady pomůže jen myšlenková kázeň a pravidelná psychohygiena,při níž jsou nežádoucí myšlenky okamžitě přeměněny v žádoucí dřív,než se mohou projevit jako osud.
Důležitým krokem je odnaučit se hněvu
Lidi,kteří se nehněvají je zoufale málo.Ale přesto existují a jsou důkazem,že to je možné.Hněv je vždy produktem špatné kontroly pocitů a má mnohé nevýhody.Hněv silně zatěžuje vitalitu a je přímo výzvou pro různé nemoci.
Hněv podporuje nervozitu a při příští příležitosti způsobí,že se rozčílíme ještě rychleji.Srdce bije nepravidelně a může dokonce nastat srdeční infarkt.Krevní tlak stoupá.Svaly se napínají.Trávení je negativně ovlivněno.Následkem jsou špatný spánek a únava.Mohou se dostavit bolesti hlavy,nebo migréna.
Častým následkem hněvu je špatná nálada.Myšlení a jednání není plně ovládáno.To může vyvolat tvorbu žalud.vředů a žlučníkových kamenů.Imunita je oslabena a my předčasně stárneme,uvadáme,jsme stále ošklivější a nemocnější.
Hněvem se trestáme za chyby jiných.Sami se oslabujeme negativními vibracemi svého vědomí.Nesprávným zacházením s okolnostmi negativně ovlivňujeme svou výkonnost právě tehdy,když bychom měli být ve vrcholné formě.
Nikdo si nemůže dovolit se hněvat a hněv činí všechno ještě horší!
Kvůli čemu se rozčilujeme?Rozčilujeme se kvůli problémům,okolnostem,nebo věcem.Zlobíme se na jiné,nebo i sami na sebe.Jsme vzteklí,protože máme potíže!Co to jsou ale "potíže"?Potíže vznikají tím,že okolnosti neodpovídají naším představám.Proč tedy nezměníme své představy?Jakmile už nic neočekávám,odpadají veškeré důvody k tomu,abych se hněval.Kvůli čemu také?Okolnosti už ve mě nenacházejí nic,s čím by mohly být v rozporu.
Kromě toho jsou potíže účelem života,stejně jako je učení účelem školy.
Potíže mě upozorňují na vlastní nedostatečnosti.Podle toho do jaké míry odstraním své nedostatečnosti,zmizí i potíže.Stejně jako mizí důsledek,když se ztratila příčina.Hněv je vždy také zároveň agrese-odpor proti něčemu a tudíž negativní energie,která vytváří disharmonii.Disharmonie je ale předstupněm nemoci.Rozčilovat se znamená nesouhlasit se životem,jaký je.Ať už se ale zlobíme na cokoliv,předmětu našeho hněvu je to srdečně jedno.Situace se naším hněvem vůbec nezměnila,což je samo o sobě důvod k dalšímu rozčilování!!!No není to ke vzteku?Bez ohledu na to,kvůli čemu se zlobíme,cenou je vždy naše zdraví.Zeptejme se radši sami sebe:Mohu si skutečně dovolit se zlobit?Chci být jako loutka v něčích rukou?Znamená to,že je jedno,kdo zatahá za šňůrky-já budu podle toho stejně skákat?
Když se někdo kvůli něčemu urazí,ukazuje tím jen,že se mu ještě nedostává moudrosti a sebedůvěry.Nadáváním se koneckonců situace nezmění.Ukazuje jen,že ten druhý není v harmonii.Měl bych mu spíš pomoc,aby se uklidnil,namísto,abych sám reagoval disharmonicky.Samotný podnět k hněvu je méně důležitý než způsob,jakým reaguji na určité okolnosti,jak vnímám míru jejich důležitosti a jak se s nimi vypořádávám.
Všechno záleží na mém postoji a né na vnějších okolnostech!
Existuje mnoho různých způsobů jak zacházet s hněvem.Mnozí se kousnou do rtu,zrudnou,sevřou dokonce možná ruce v pěst,nic ale neřeknou a svůj hněv spolknou.Jiní dají svému hněvu průchod hlasitými slovy,začnou toho druhého urážet a neptají se jestli k němu snad nejsou nespravedliví.Neměli bychom ale křivdu oplácet křivdou,zejména když jsme si ji zpravidla zavinili sami.
Hlavně bychom neměli věřit,že se musíme zlobit!
když si někdo o mě udělá falešný obrázek,nadává mi,nebo mě naopak přehnaně chválí,nevytváří to žádnou novou skutečnost-já jsem přesto takový jaký jsem!A nikdo na celém světě nemá moc to změnit-jedině já sám!
Čím častěji a intenzivněji prožívám hněv,tím horší je můj celkový stav.Velké zátěže mají dlouhodobé následky na zdraví,zatímco drobné mrzutosti se většinou projeví na momentální náladě.Takže by bylo dobré,kdybych se odnaučil hněvat.
Hněvu se zbavím když....
-budu každého člověka přijímat takového,jaký je a nechám jen na něm,jestli se změní a kdy.Ne každý je můj přítel,ale každý je můj učitel.
-propustím všechna očekávání a dovolím životu,aby byl takový jaký prostě je.Dokud totiž mám očekávání,zákonitě zažívám stále zklamání.
A také klamu sám sebe,protože se připravuji o dary života.Když přijde to,co očekávám,nejsem nijak šťastný,protože jsem to koneckonců očekával.když přijde něco,co jsem nechtěl,zlobím se.Přitom má život jen jednu možnost jak udělat to,co očekávám,ale za to tisíc možností jak udělat to jinak.Mohu se samozřejmě několikrát denně rozčílit,ale nejsem povinen to dělat!
-poznám,že nic a nikdo na světě nemá moc mě rozlobit,jenom já se mohu zlobit,kdy chci-na všechno a na každého a jenom já toho můžu nechat jednou provždy!
Kdyby lidé častěji šli do sebe,nebyli by tak často bez sebe.
Myšlenková disciplína a psychohygiena jsou dva důležité kroky našeho vývoje.Všichni v sobě máme vnitřní poklad,ale abychom ho vyzvedli do svého vědomí a mohli jej využít,musíme se rozvíjet.
Představte si ve svém nitru svitek papíru,ve kterém je napsáno,kde najdete poklad.Abyste se k němu dostali potřebujete informace.Musíte tedy svitek rozvinout a krůček za krůčkem za ukrytého pokladu dopátrat.
Podstatný rozdíl mezi myšlením idealistickým a pozitivím spočívá v tom,že v prvním případě něco chcete a v druhém v něco věříte!
Idealistické myšlení je chtění,které není podloženo žádnou vírou.Víra je vnitřní jistota,že to co si přejete může být stvořeno.Skutečně pozitivní člověk je ve vsém vnitřním přesvědčení pozitivně naladěn i tehdy a právě proto,když se objeví těžkosti.Poznává v nich totiž úkoly,které mu život nabízí.
SEDM KROKŮ OD POZITIVNÍHO MYŠLENÍ K POZITIVNÍMU ŽIVOTU
1.Pozitivní myšlení
znamená poznat,že všechno je dobré,protože všechno mi chce pouze sloužit a pomáhat.Kráčíme životem pozorně a vytrvale.Trpělivě,s důvěrou a humorem,děláme to,co je potřeba.S vděčností poznáváme skutečnost za zdáním a žijeme v bezpečí hojnosti bytí.
2.Pozitivní cítění
znamená otevřeně a vyrovnaně přijímat lidi takové,jaké jsou.S důvěrou se hlásíme ke svým pocitům a cítíme se být hodni života v hojnosti.Život pozorujeme,ale nehodnotíme a láskyplně necháváme věci,aby se děly tak,jak se dějí.
3.Pozitivní chtění
znamená chtít se učit a rozumět.Umíme se omluvit a odpustit a chceme udělat vždy to správné.Chceme to,co má být!Posloucháme,co od nás chce život.Propustíme vlastní vůli a snažíme se naplnit vůli JEHO!
4.Pozitivní mluvení
znamená naučit se jasně vyjadřovat a zastavit slovní inflaci.Nedáváme nikomu nevyžádané rady,nepoučujeme a umíme i mlčet.Jsme čestní ve svých slovech i činech a umíme slovy pohladit.Umíme povzbudit,utěšit a slova používáme jen k pomoci,dílům a požehnání.
5.Pozitivní jednání
znamená jednat rozvážně,citlivě,shovívavě.Jsme láskyplní,konstruktivní a nápomocní.Jsme vždy spolehliví,ohleduplní a vytrvalí,bez ohledu na očekávání druhých.Máme odpovědnost za vše,co děláme a zdravé sebevědomí.Učíme se dávat a přijímat a podle "vnitřního vedení",udělat v pravém okamžiku to,co je správné.Také se vědomě a střídmě stravujeme.Žijeme v radosti a volnosti a respektujeme svobodu druhých.
6.Pozitivní vědomí
znamená žít v poznání pravdy a skutečnosti,harmonicky,nezištně a v bezpečí.Dokážeme se ztišit a pravidelně si udělat čas pro meditaci a modlitbu.Veškeré bytí zaměřujeme na nejvyšší stupeň.Žijeme duchapřítomně a smysluplně.
7.Pozitivní život
znamená dbát duchovních zákonů,jít životem bez starosti a klidně s poznáním,že vše je jedno a totéž.Pěstujeme harmonické vztahy a radujeme se i z maličkostí.Milujeme žití,ale jsme též připraveni kdykoliv odejít.Žijeme rozumně,příkladně a zdravě.Veškeré bytí zaměřujeme na nejvyšší stupeň,poznáváme a uctíváme Boha ve všem a v každém.Vděčně a vědomně prožíváme každý okamžik.
Otevřením a zaměřením svého vědomí určuje každý sám stupeň,na kterém žije.Každý si určuje sám svou hodnotu a těší se takovému uznání,jaké sám sobě prokazujeme.Chytrý se neustále učí ze svých chyb,moudrý se učí z chyb ostatních a blázen se neučí ani z jednoho,ani z druhého.
Být smolařem je těžký úděl.Když tedy chcete optimálně využít téměř neomezené možnosti svého myšlení,měli by jste nejdříve provést "myšlenkovou kůru"-jakousi "mentální dietu".Prostě zkusit čtyři týdny pokud možno myslet jen pozitivně,pozitivně mluvit,cítit a jednat.Vyhledávat pozitivní společnost a okolí,vyvíjet pozitivní zvyky a posilovat je,naplňovat se pozitivními pocity,číst a dívat se na pozitivní věci.Při téhle kůře se veškerý prožitý strach či stres snažíme okamžitě"předělat",znovu ho mentálně prožít jinak.To platí i pro pocity viny,starosti,pochybnosti,vztek,sebelítost a rozčilování všeho druhu.Právě tak se snažíte uvědomit si okamžitě jakoukoliv myšlenku na nemoc,chudobu,či dokonce i na náhodu a propustit ji.
Ráno i večer si udělejte důkladnou "psychohygienu" a přes den držte vždy jednou za hodinu minutku ticha.Kromě toho zaostřete své vědomí,kdykoliv přijde třeba návštěva,nebo zazvoní telefon.Uvědomujte si,kdo opravdu jste a jednejte podle tohoto zesíleného vědomí.Tuto kůru se snažte ukázněně dodržet po čtyři týdny.Později se pro vás díky přesvědčujícím výsledkům stane samozřejmostí.
Naučte se mít myšlenky,jejihž důsledky by jste rádi viděli ve svém životě.
Nezapomínejte,že to,co je neviditelné,není zdaleka neúčinné!
TEORIE A PRAXE PSYCHOHYGIENY
Poznání,že psychohygiena je pro udržení duševního zdraví člověka právě tak potřebná,jako tělesná hygiena pro udržení tělesného zdraví,není nové.Již na počátku tohoto století se objevila ojedinělá pojednání na toto téma,ovšem zájem lidí o tuto tématiku byl pramalý.Pravděpodobně proto,že k ní chyběly praktické pokyny,co by člověk měl k udržení a stabilizování svého duševního zdraví dělat.Také tělesná hygiena nalezla rozsáhlý ohlas teprve tehdy,až byla člověku do podvědomí vštípena konkrétní pravidla,jako např.mytí rukou,koupání a čištění zubů.Posléze lidé přišli na to,že je třeba izolovat nemocné,kteří měli nějakou infekční nemoc,pokud se nechtějí nakazit.To bylo logické a pochopitelné a nakažlivé nemoci,jako mor,tyfus,či cholera,mohly být díky tomu,alespoň v industrializovaných zemích do značné míry překonány.
V duševní oblasti,ale také existují"infekční choroby a epidemie",které se s oblibou šíří,pokud pravidelnou psychohygienou,která se musí stát pevným návykem nevytvoříme předpoklady pro skutečně pevné duševní a mentální zdraví.
Mezi takové duševní nákazy patří hněv,strach,stres,starost,nenávist,pocit viny,agrese.Každý z nás je neustále čas od času konfrontován s nějakou takovou nákazou či dokonce s jejich kombinacemi,dokud nezačne pravidelně provozovat psychohygienu.K tomu patří zejména večerní "mentální kontrola a předělávání negativních zážitků",při němž jsou rozpuštěny všechny infikující energie a přeměněny v opak dřív,než mohou napáchat škody.
Znamená to přijímat každého člověka,takového jaký je.
Každému projevovat přízeň,blahovůli,nebo dokonce lásku.
Když se psychohygiena stane pevným a pravidelným návykem,nemají duševní a mentální infekce žádnou šanci.Výsledkem je duševní harmonie a neotřesitelný klid,s nímž radostně kráčíme životem.
Pozvolna,ale jak vzrůstá opravdová inteligence,stává se myšlení přebytečným.Dokonalý člověk už nepřemýšlí,nýbrž prostě"ví"a reaguje spontánně.Myšlení je náhrada za dosud nedostatečnou inteligenci.Čím je inteligence vyšší,tím méně potřebujeme myšlení.Vnímám pak jasně rozdíly,dokážeme rozeznat pravou skutečnost od zdánlivé,aniž bychom o tom museli přemýšlet.Dokud ovšem není naše inteligence dokonalá,musíme přemýšlet.Musíme myslet dopředu.Když pak jde situace,o níž jsme přemýšleli,jednáme podle svého myšlení.Jednáme tak nesutále podle minulosti i když možná dávno nastala nová situace.Dokud myslíme,že naše jednání je určováno minulostí.Ale všechno se mění a všechno plyne.Musíme dokonce přemýšlet nad tím,jak udělat svému partnerovi radost.Kdybychom ho opravdu milovali,nepotřebovali bychom o tom už uvažovat.Jednali bychom pak z lásky a mohli bychom si být jistí,že v každém okamžiku uděláme to správné.Myšlení se tak často stává náhradou za chybějící lásku.
Myšlení je báječná věc a my bychom se měli naučit je doopravdy ovládat.Ale měli bychom mít na paměti,že je to pořád jen náhrada za to skutečně podstatné,co stojí za to získat a to je moudrost a láska.
Kurt Tepperwein
Duchovní zákony
